Letní pozvánka do zámecké zahrady Mikulov

Ilustrační foto
Autor: RegionálníPortály.cz

Vydejte se s námi na procházku do stínu zámeckých stromů. V létě, tady v kraji „beze stínu“, vyhledáváme stromy, aby nám poskytly příjemný odpočinek v chládku. Pod jejich korunami je teplota o 6–8 °C nižší. Chladicí výkon běžného stromu je 7 kWh (výkonná klimatizace 2 kWh).

Má‑li strom dost vody, odpaří za den kolem 100 litrů vodní páry, která se během chladnějších rán opět změní na vodu a rostlinám dává tolik potřebnou rosu v horkých letních dnech. Některé ze stromů v zámecké zahradě poskytnou ještě jiný benefit během června a července – vykvetou.

Liliovník tulipánokvětý je jednou z nejzajímavějších zámeckých dřevin. Pochází ze Severní Ameriky a v současné době v parku kvete. Jeho květy svým tvarem opravdu nápadně připomínají kvetoucí tulipány, ale s přimhouřeným okem i lilie, a to dokonce již od stadia poupěte. Jsou žlutozelené s oranžovou kresbou. První květy se na stromu objeví až po deseti letech od výsadby. Jsou veliké, takže v jednom může hodovat najednou i několik včel, které strom hojně navštěvují. Strom je impozantní svou mohutnou stavbou a bohatou korunou, stejně jako nádherně zbarvenými listy na podzim, když opadává. Ovšem mohutnosti doroste až za velice dlouhou dobu, je to vlastně vzkaz dalším generacím. Dožívá se věku okolo 300 let. Výšky 15 m dosáhne až po 40 letech, to však již cca 30 let pravidelně kvete. Liliovník má vysoce kvalitní a lehce zpracovatelné dřevo, je hodnotné pro svoji měkkost, lehkost, zabarvení a kresbu. Z mladých stromů je dřevo bílé, stárnutím tmavne až po žlutou barvu s tmavým jádrem. Používá se k výrobě nábytku, ke kazetovým obkladům interiérů i fasád nebo k výrobě varhan. Zajímavostí je, že silice z kořenů stromu dříve nahrazovala hořkost chmele při vaření piva. Pozor si však musíme dát na jedovatý alkaloid tulipiferin (v kůře), pro člověka je nebezpečný kvůli toxickým účinkům na nervovou soustavu a srdce. Do Evropy byl první liliovník přivezen v roce 1663, na našem území byl poprvé vysazen v Hluboké nad Vltavou v roce 1865. Díky své výjimečnosti patří mezi chráněné památné stromy ČR. V zámecké zahradě můžete liliovník najít v hlavní části zahrady.

Katalpa trubačovitá je krásně kvetoucí solitérní strom s široce rozložitou korunou, která má kulatý tvar a rozrůstá se úhledně. Nic netrčí ven, vše je souměrně upraveno. Postupem času se katalpa stala jedním z nejoblíbenějších malých stromů pro malé i velké zahrady aparky v teplejších polohách. Mladé stromy je třeba chránit před silnými mrazy, ale později jsou katalpy dostatečně mrazuvzdorné. Mají veliké světlezelené listy (25 × 25 cm), které vydávají vůni odpuzující hmyz. Lidem je tato vůně většinou příjemná, ale někdo může její intenzitu klasifikovat jako nepříjemnou.

Katalpa krásně kvete v bohatých postupně nakvétajících latách. Jednotlivé květy jsou asi 5 cm velké s třepenitým okrajem, uvnitř bílé koruny jsou purpurové tečky a dva žluté proužky. Po odkvětu strom až do jara zdobí štíhlé lusky dlouhé kolem 30 cm. Strom najdete v části zahrady zvané botanická.

Albízie růžová, někdy zvaná také kapinice růžová, perská akácie nebo hedvábný strom. A je hedvábný hned ze tří důvodů: Kůru kmene a větví má jemnou, tmavě zelenavě šedé barvy; listy jsou 2x zpeřené jemně zelené a připomínají kapradinu. Na noc se sklápí, a to zase připomínají mimózu; nejatraktivnější jsou květy. Albízie kvete po celé léto v hustých květenstvích. Pravidelné květy jsou exoticky vyhlížející chomáčky 3–5 cm v průměru. Velkou parádu dělají tyčinky, které vlastně vytváří celý květ. Jsou jemňounké, na okrajích růžové a ve středu téměř bílé, vyčnívají z nezřetelné koruny a je jich opravdu mnoho. Rovněž nádherně voní. Květy jsou atraktivní pro včely a motýly. Strom pochází z mírného a subtropického pásu Asie. Do Evropy ji přivezl ve 2. pol. 18. století italský šlechtic Filippo degli Albizzi, po němž dostala jméno. Albízie je malý opadavý strom (výška 5–16 m). Větve jsou mírně prohnuté a velmi dlouhé, vytvářejí deštníkovitou korunu. Albízie roste také v tzv. botanické zahradě.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze Zpravodaje města Mikulov.