Finská inspirace: Co se můžeme naučit od nejšťastnějších dětí světa

Ilustrační foto
Autor: stock.xchng

Když se řekne Finsko, většině z nás se vybaví nekonečné lesy, sauna a sobi. Ale ti, kteří se zajímají o vzdělávání, vědí ještě jedno: že právě tato severská země je vzorem v oblasti školství. A není náhodou, že finské děti se opakovaně umisťují mezi nejšťastnějšími na světě.

Začátkem dubna jsem měla tu čest (Petra Kolaar, místostarostka města Mikulov) být součástí české delegace, která se vydala do Helsinek na pracovní a studijní cestu organizovanou Domem zahraniční spolupráce (Czech National Agency for International Education and Research).

Spolu se mnou cestovali odborníci z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Národního pedagogického institutu, ale také zástupci krajských, městských i obecních samospráv– tedy my, kteří neseme odpovědnost za kvalitu vzdělávání na úrovni zřizovatelů. Právě kombinace různých úhlů pohledu dělala naši výpravu nesmírně přínosnou pro všechny zúčastněné.

Finské školství stojí na hodnotách, které nejsou jen na papíře, ale žité každý den. Důvěra v učitele je klíčová – školní inspekce zde neexistuje, a přesto mají školy velmi funkční systém interní evaluace. Kurikulum je dvojúrovňové – jedno národní, druhé obecní – a školy mají volnost především v tom, jak učí, nikoliv co učí. Rovnost ve vzdělávání není fráze – každé dítě má mít stejné šance, bez ohledu na sociální zázemí.

Snad nejčastěji opakované slovo během celé cesty bylo wellbeing – pohoda. Ve Finsku totiž věří, že pokud se dítě necítí dobře, nemůže se dobře učit. Školy proto vytvářejí bezpečné, klidné prostředí, kde se děti učí vzájemnému respektu a spolupráci. Digitální pomůcky jsou používány s mírou (nově maximálně 15 % učiva) a používání mobilních telefonů na základních a středních školách bude brzy zcela zakázáno.

Stát ve Finsku zajišťuje bezplatné školní obědy, hradí školní výlety i další aktivity. Školy nemají právo žádat po rodičích jakékoliv doplatky – vzdělávání má být skutečně přístupné všem.

Významná je i podpora dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, která od letošního roku prochází zásadní reformou: od tří stupňů podpory se přechází k individuálním a skupinovým formám pomoci.

Za pozornost stojí i tzv. 10. ročník základní školy, který je určen žákům, kteří se nedostanou na střední školu. Zůstávají studenty, učí se dál a neztrácejí motivaci.

A co si z toho odnáším do Mikulova?

Především vědomí, že skutečně kvalitní školství se nerodí přes noc. Potřebuje důvěru – nejen mezi učitelem a žákem, ale i mezi školou a zřizovatelem, mezi vedením školy a rodiči. Potřebuje otevřenost ke změnám a odvahu investovat do věcí, které nemusí být na první pohled vidět – jako je podpora duševního zdraví, péče o vztahy nebo dostatek prostoru pro odpočinek.

Cesta do Finska pro mě byla potvrzením, že směr, kterým se snažíme ubírat i v Mikulově – podpora ředitelů, kvalitní komunikace, péče o učitele, školní psychology a speciální pedagogy – má hluboký smysl. A především byla motivací pokračovat.

Protože pokud chceme šťastné děti, musíme začít u šťastných škol.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze Zpravodaje města Mikulov.