Téměř ztracený svět, to je Národní přírodní rezervace Tabulová

Ilustrační foto
Autor: Archiv SCHKO Pálava

Nad obcí Klentnice se vypíná do výšky 458 m n. m. Tabulová (nebo také Stolová) hora. Slovo „hora“ možná zní v tomto případě trochu nepatřičně. V jinak ploché krajině jižní Moravy však může i takový kopeček vypadat impozantně. Tabulová je součástí pásu vápencových skal, který se táhne od Pavlova až do Rakouska. Hlavním důvodem, pro který Tabulová hora požívá ochrany jako NPR, jsou různé typy stepí, se kterými se zde setkáme. Najdeme tu skalní stepi s typickou flórou Pavlovských vrchů a také rozsáhlé plochy stepi drnové, která se vyvíjí na hlubších půdách.

Ztracený svět?

Při pohledu na Stolovou horu (zejména z ptačí perspektivy) je jistě každému jasné, odkud se vzalo její jméno. Její plochý vrchol připomíná slavnější jmenovkyně z jižní Afriky nebo Jižní Ameriky. Na jednu z takových stolových hor, konkrétně na tu jménem Kurupira (mezi Venezuelou a Brazílií) umístil děj svého románu Ztracený svět autor postavy Sherlocka Holmese, Arthur Conan Doyle. Po jeho stolovce běhali dinosauři. Takové dobrodružství její pálavská verze sice nenabízí, ale zcela prostá zajímavostí z říše rostlin a živočichů rozhodně není.

Přijměte alespoň pozvánku do tajemného a téměř ztraceného světa hlubinné žížaly Allolobophora hrabei. Půjde jen o krátké nahlédnutí, v životě tohoto tvora zbývá ještě mnoho nepoznaného. Mezi našimi žížalami je to učiněný obr – dorůstá velikosti i přes půl metru. Pojmenována je po svém objeviteli, významném brněnském zoologovi Sergeji Hraběti. Žížala A. hrabei se vyskytuje jen na několika málo místech střední Evropy. Poslední rozsáhlý průzkum ukázal, že míst, kde se vyskytuje, stále ubývá. Česká republika, resp. jižní Morava, je na tom se svými pěti lokalitami ještě relativně dobře. V Rakousku zbyla jediná, stejně tak i na Slovensku a v Maďarsku. V jiných zemích se nevyskytuje. Do roku 1979 bylo přitom známo 22 lokalit, z toho 8 v ČR. Její přítomnost prozradí velké kupky válečkovitého trusu, které jsou několik centimetrů vysoké a až 20 cm široké. Trusu mohou být až čtyři kilogramy na jediném metru čtverečním.

Další stolovková „nej“

Z rostlin si pozornost zaslouží šalvěj etiopská (Salvia aethiopis), zvaná též š. habešská či vlnatá. Ti, kdo znají naše běžné šalvěje, budou překvapeni její velikostí. Podobně jako u zdejší žížaly jde o největší šalvěj u nás, dorůstá výšky až 120 cm. Pálava tvoří severní hranici rozšíření této rostliny, jinde v ČR neroste. Kriticky ohrožený střevlík uherský (Carabus hungaricus) má na Tabulové nejpočetnější populaci a v období pozdního léta je tato rarita paradoxně nejhojnějším střevlíkem rodu Carabus na Stolovce. U nás se vyskytuje už jen na dalších dvou místech jižní Moravy – slabá populace se udržela na Děvíně a poměrně početný je na již zmíněné Pouzdřanské stepi.

Budete‑li mít štěstí a dostatek trpělivosti při hledání, můžete se tu na podzim setkat také s naší největší kobylkou – kobylkou ságou (Saga pedo), která může s kladélkem měřit i více než 10 cm. Kromě velikosti zaujme i způsobem rozmnožování. U tohoto druhu nejsou známi samečci. Samičky se obejdou bez sexu – množí se neoplozenými vajíčky, ze kterých se líhnou další samičky.

Jak o území pečujeme?

Kromě seče (vrcholová plošina je jedním z mála míst v pálavských rezervacích, která se dají sekat strojně) se uplatňuje především pastva hospodářských zvířat. K běžné pastvě v ohradnících v posledních letech přibyla i volná pastva, náročná na koordinaci stáda, pasteveckých psů a člověka‑pastevce. Zejména na vrcholové plošině je nutná pastva těžkých zvířat (ideálně koní), aby se kromě spasení vegetace dosáhlo i narušení zapojeného travního drnu. Přítomnost „zdupané“ holé půdy je důležitá pro tajemnou žížalu, stejně jako pro desítky druhů vzácných samotářských včel a vosiček, brouků nebo pavouků. Když pastva nestačí, vypomůžeme si i úhorováním (narušení drnu bránami nebo mělkou orbou). V minulých letech se podařilo prosvětlit porost nad hřištěm, kterému se dnes říká „Pod duby“ a který se díky tomu, že ke starým dubům může znovu slunce, stal rájem vzácných druhů brouků.

Hojní jsou tu největší brouci Evropy, roháči obecní, nádherní zlatohlávci skvostní a potkat se můžete i se vzácnějším tesaříkem obrovským, který velikostí směle konkuruje i oficiálním rekordmanům, roháčům.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze Zpravodaje města Mikulov.