Po stopách mizející historie: Mikulov v roce 2026 slaví 90 let od vzniku židovského ústředního muzea

Ilustrační foto
Autor: Zpravodaje města Mikulov

V roce 2026 si Regionální muzeum v Mikulově připomíná 100. výročí, není však jedinou mikulovskou muzejní institucí, v jejíž historii hraje rok s šestkou na konci významnou roli. Letos totiž uplyne také 90 let od otevření „Židovského ústředního musea pro Moravsko‑Slezsko“. Přestože historie tohoto mikulovského muzea trvala pouhé dva roky, podařilo se jeho tehdejším pracovníkům shromáždit předměty, které lidé obdivují dodnes.

Mikulov byl městem s bohatou židovskou minulostí, na niž se v období první republiky už spíše vzpomínalo. Ačkoliv zde ještě žilo několik stovek židovských obyvatel, někdejší významné židovské město mělo dobu své největší slávy dávno za sebou. Zdejší komunita se v mnohém přizpůsobovala modernímu způsobu života a náboženské tradice z každodenního života postupně mizely. Skupina místních patriotů a zájemců o židovskou minulost města proto už v roce 1925 začala uvažovat o tom, jak vlastní historii lépe poznat, předměty spojené s židovským Mikulovem ochránit – a tím se pokusit zachytit mizející atmosféru zdejší židovské čtvrti. Důležitým impulsem ke sběru hmotných památek byly také dva ničivé požáry, které židovské město postihly v letech 1924 a 1926.

Postupně se podařilo získat větší finanční obnos na zřízení židovského muzea, především z prostředků mikulovských nadací. Ty byly v roce 1931 použity k zakoupení dnes již neexistujícího tzv. domu Skutetzkých, jenž se měl stát sídlem nového muzea. Diskuze o jeho zaměření a směřování nakonec přípravný výbor přivedly k rozhodnutí, že se od původně zamýšleného muzea židovské historie Mikulova přejde k ambicióznějšímu plánu založit muzeum, které by shromažďovalo židovské památky z celé Moravy. K tomuto účelu byl v roce 1935 založen spolek, jehož aktivity vyústily 24. května 1936 ve slavnostní otevření Židovského ústředního musea pro Moravsko‑Slezsko v Mikulově.

V krátké historii muzea je třeba připomenout dvě klíčové osobnosti – mikulovského vinařského velkoobchodníka Richarda Teltschera abrněnského gymnaziálního profesora Alfreda Engela. Teltscher stál v čele muzea, věnoval se praktickým a organizačním záležitostem, díky svým kontaktům zajišťoval finance a organizoval návštěvy významných hostů. Engel se naopak soustředil na odbornou muzejní práci, pohyboval se v terénu, objížděl moravské židovské obce a domlouval zápůjčky cenných předmětů z majetku náboženských obcí.

Činnost muzea musela být ukončena v květnu 1938, kdy napjatá politická situace v pohraničí, respektive v celé Evropě, již systematickou práci židovského muzea neumožňovala. Muzejní sbírky byly zabaleny do beden a urychleně převezeny do bezpečí do Brna. Odtud putovaly do Prahy, kde se v roce 1942 staly součástí sbírek tehdejšího Židovského ústředního musea.

Součástí sbírek Židovského muzea v Praze jsou mikulovské předměty dodnes, ačkoliv kvůli komplikovanému válečnému svozu již dnes nelze spolehlivě určit, které konkrétní předměty původně náležely mikulovské sbírce a z jakých lokalit pocházely. Přesto patří k nejcennějším exponátům, které Židovské muzeum v Praze vlastní, a mnohé z nich si ve stálých expozicích prohlédne ročně tisíce návštěvníků. 

_{Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze Zpravodaje města Mikulov.Titulek je redakční}